Pár novinek...

Ahojky holky. Tak abyste neřekly, že o nás pořádně nic moc nevíte, tak Vám napíšu jak vlastně vypadá teď můj život.
Začnu trošku z širšího hlediska, někdo mě tu zná, někdo ne, ale fakt, že jsem tedy již oficiálně rozvedená (paradoxně den rozvodu byl stejný jako výročí začátku vztahu, jenom o 14 let později), je jen jedna z "novinek". Tak i přesto, že jsem si původně myslela, jak jsem s rozvodem srovnaná, nebyla jsem a ještě mi to nějakou dobu trvalo se s tím vyrovnat. teď už vím, že je to tak správně. 🙂 Ale prostě ty roky a ty city tam tak nějak zůstávají pořád. 
To, co předcházelo rozvodu je už za námi a i přesto, že jsme se rozvedli spolu vycházíme velmi dobře. Nejde jenom o nás, ale i o holky. Ty by přece neměly trpět tím, že my dva už spolu "nemůžeme" být.  Nicméně stručně co tomu předcházelo asi nejlíp popíše tohle: Delší dobu jsem měla psychické problémy, které jsem odmítala dlouhou dobu řešit a myslela jsem si, že je zvládnu sama bez pomoci. Pepa viděl, jak se tím sama ničím a odmítám jakoukoli pomoc (ano opravdu jsem pomoc striktně odmítala a on už si vážně nevěděl rady, co se mnou a proto se nezlobím za to... co udělal) tak mě začal zcela úmyslně psychicky deptat a dalo by se říct i týrat. Když už jsem se dopracovala k sebevražedným myšlenkám, které měly povahu toho jak si ublížím, uvědomila jsem si sama, že je zle. Takže jsem musela  chtě nechtě vyrazit k doktorovi a řešit svůj stav s odborníkem. Byla jsem nějakou dobu v psychiatrické léčebně a hodně mi tam pomohli. Bohužel můj manžel tehdy neunesl fakt, že se ke mě musel chovat jak se choval, že neviděl jinou možnost jak mě přimět říct si o pomoc a přijmout ji.  Neunesl fakt, že i jeho chování vůči mě se na tom všem podepsalo a asi i trochu zbaběle si uvědomil, že se nedokáže změnit a tak raději od nás odešel. Nebo spíš ode mě, aby mi dál neubližoval. Dlouho jsem se s tím srovnávala... Bylo to pro mě opravdu těžké, ale nakonec uznávám, je to tak jak to mělo být.
Tak a teď z jiného soudku.Mám tak trochu nového přítele. Jenom je to trošku složitější. Vztah svým způsobem začal ještě v době manželství, takže se přítel nechtěl nijak oficiálně vázat, nechtěl dávat lidem kolem nás záminku, aby na něj útočili, že rozbil rodinu (ne, není to pravda a komukoli jsme s Pepou schopní to potvrdit, ale vymluvte to lidem, kteří prostě neumí nic jiného než útočit a "řešit" cizí životy). Nicméně, před pár dny se rozhodl, že to teda asi bude muset přiznat. 🙂 (i z důvodu, že jsme se shodli na tom, že budeme bydlet spolu, přece jen jsme spolu celkem dlouho - i když moc lidí pořádně neví, jak dlouho spolu skutečně jsme).
Takže se ze mě pomalu ale jistě stává máma 4 holčiček, přičemž nejmladší příští týden oslaví 4.narozeniny. 🙂 Jeho holky mi normálně už mami říkají a i když nejsou "moje" tak prostě jsou moje. 🙂 Však víte, jak to myslím. Nedělám rozdíly mezi jeho holkama a mýma holkama. Prostě jsou všechny moje, jen občas je to solidně na palici. Zejména, když třeba dvě marodí a dvě ne a teď on je v práci, já marodím, a holky chtějí jít ven a se dvěma se může a se dvěma ne (momentální situace). Takže se je snažím pokaždý nějak zabavit, tak tvoříme jarní dekorace, zvířátka na velikonoce a tak. Prostě věci, co s nima mohu dělat, i když marodí.
Nejvtipnější bude asi se nasoukat do toho našeho bytu. Přece jen, dispozičně v papírech mám u bytu psáno 2+0 (jo je to ale 2+kk), přičemž má jenom 43 metrů, ale nějak to zvládneme (ano milostpán už naplánoval rekonstrukci koupelny (aspoň se konečně zbavíme toho umakartu, co tu máme - fůj) plus k tomu ještě máme v plánu obývák zmenšit a udělat z něho dvě místnosti, abychom neměli všechny 4 holky v jednom pokojíčku - to občas stačí teď, co tam dokážou vyrobit za bordel, hádky a tak).Takže v tomhle bytě nás bude 6 lidí a dvě kočky a ryba k tomu. :D :D :D 
Ale upřímně, nevěřila jsem tomu, že najdu chlapa pro mě asi i lepšího než byl Pepa... Teď s odstupem času si vlastně uvědomuju, že jsem nebyla už roky tak šťastná jako jsem teď.
 
1 2 3 4
03.03.2023 19:26:07
Emoce:
Komentáře:

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit.