Elfen

Synáček po obědě odnášel talíř (ano chyba, nějakou chvíli to nosit ještě nebude), upadl, talíř rozbil a pořezal si dlaň. Všude spousta krve. Akorát jsem na něj hodila obvaz a oteplovačky a šup s ním do kočárku a na autobus, nejezdí u nás moc často měla jsem štěstí, že jsme ho stihli. Na pohotovosti nás vzali asi za čvtr hodiny. Plakal celou cestu tam, v čekárně, ale to co dělal v ordinaci byl děs. Křičel a vřískal a plakal, drželi jsme ho tří a další šil .
Má čtyři stehy a zítra musíme na převaz. Až na cestě zpátky domů, když po nás všichni koukali jsem si uvědomila, že jsme oba od krve, ale co už. Kristiánka to teď snad nebolí, ještě působí umrtvení, snad ho to ani bolet už moc nebude.