První porod dcerky byl tak rychlý, že vzpomínky na něj se dají shrnout od první bolesti do porodu, do 1hodiny. Druhý porod vymodleneho a vytouzeneho syna byl taky rychlý, a od první bolesti se malý narodil za 2h a 32 minut. A tak jsem si pečlivě plánovala, jak na svět provedu i své třetí vytoužené miminko. Čekala jsem, že tentokrát si porod uziju se vším všudy, a taky že jo. Výběr nemocnice byl od začátku jasný, budu rodit tam, kde se narodili i naše dvě předchozí děti. Vzhledem k opakující se diagnóze ICP s následným hellp syndromem, jsem se klepala jak ratkuj, abych vydržela do 36 týdne a mohla rodit ve vybrané porodnici. Od 31 týdne se ICP rozjelo v plné kráse a hodnoty žlučových kyselin prevysili i hodnoty u syna. Věděla jsem, že tohle bude blbé, ale nečekala jsem, jak moc. První hospitalizaci jsem odmítla, medikaci jsem měla nasazený první den, tak bylo jasné, že druhý den výsledky nebudou lepší. Každý den na lačno hodinu cesty na odběr krve, monitor ultrazvuk, vše bylo super, jen ta krev se den co den zhoršila. V pátek po konzultaci s dr. Která si moje "ukázkové" těhotenství do dnes pamatuje. Jsme se dohodli, že přes víkend zůstanu doma a v pondělí když to ne klesne. Nastoupím na vyvolání. Z patka na sobotu jsem téměř nespala, dithiaden ani léky na snížení ZK a JT nezabírali a já už byla rozdrapana do krve. V sobotu kolem 9h mi nějaký vnitřní pocit radil, ať jedu alespoň na monitor, nebylo mi hůř než kdy jindy, ale prostě 6ty smysl mě nezklamal. V 10h jsme s manželem dorazili do porodnice, která je vybavena pro porody od 32tydne. Nemocnice, které jsem se 2x zdárně vyhla, ale teď jsem tušila, že odsud už 2v1 neodejdu. Při příjezdu manžela nepustili ani do čekárny, musel čekat na chodbě, mě odebrali krev, udělali monitor který byl ukázkový, tlak opět ok. A čekalo se na výsledky, ty klesly, ale dr využila mých hormonů a pod vyhruzkami všeho možného, se jí podařilo mě hospitalizovát. A bez informace vyhodit manžela domu. Ve 12h mi nesetrne a pěkně bolestné zavedla tabletu prostaglandinu, která hned začala účinkovat, připojili mě na monitor na kterém prý budu do konce porodu, takže pohyb omezen na lezení na posteli, moje noční můra. U obou děti jsem při kontrakci h stala a objimala manžela, a celkově si představovala jak miminko sestupuje do pánve, myslela jsem na to, jak při kontrakcich uvolnit břicho i hlavu aby mimčo mělo dostatek prostoru k sestouoeni. Ve dvě přišla dr, vyšetření vygainalne už nemohlo být horší, lezla jsem vrchem z postele jen aby už tu ruku vyndala. Konstatovala že jsem otevřená na dva prsty a že to moc nepostupuje. Hned jsem volala manželovi ať hned přijede, že mám krizové bolesti které neznám a že sama v leze fakt nevím co mám a nemám dělat. Když přijel manžel nenechal se odbit a tak ho pustili za mnou, s tím, že dneska určitě neporodim. O půl 3 přišla sestra že mi dá klystyr, který jsem dvakrát odmítla, tak si na pomoc vzala dr která mi řekla že to je potřeba jinak mi odmítne píchnout vodu, aby porod postoupil. Takže před manželem bez okolků proveden klystyr, a to už jsem brečela. Přišla jsem si špinavá, odporná, jak kus hadru který tam nikoho kromě manžela nezajímá. Ve 3 přišla dr a že Teda pichne vodu, mezi tím už mi kapali atb protože se nestihl udělat test na GBS. Opět do mě hrabla až jsem začala brečet, a manžel se Teda ohradil že takhle ne. Takže dr ruku vytáhla a pichla vodu. Najednou jsem viděla zděšení manžela a dr a sestry které litali s tyčinkami a už to jelo. Voda jako bahno, nikdo nám nic neřekl prostě nikdo s nama o tom mluvit nebude. To už kontrakce sídlili a já potřebovala stát a houpat se a ulevit si od těch křečí. Bohužel to mi umožněno nebylo kvůli monitoru miminka.o půl 4te jsme zvonili na sestru, zda li by byla tak hodná a vyměnila pode mnou ty jednorázové podložky, protože to že mě pořád sploucha a bylo to opravdu nepříjemné ležet v takovém mokru, sestra odkryl deku, zakryla a doslova utekla. Poprosila jsem manžela aby se podíval co se děje. No krev že mě lítala jak když ji pumpujou. V tom přišla dr a opět mě nesetrne vysetrika, že pořád na dva prsty a že mi dá kapacku na zastavení kontrakci, že to je asi na mimčo moc rychlý. Monitor stále ok. Po kapacce žádná úleva bolesti sílící, ale na monitoru nebyli vidět. Přišla jsem si jak hypochondr. V 5 když krev stále tekla mě sestra odvedla na porodní sál, to už mám trošku v mlze protože bolesti začali být ohromující. V tom začali malému padat ozvy, další kapacka aby ty kontrakce ustali a volali dalšího dr. Že se půjde na císaře. Po kapacce už si jen pamatuju jednu velkou kontrakci, mezi kterou bylo přesně 8 vteřin klidu a přišla další. Při každé kontrakci ozvy padali k 50 a já už nevěděla či jsem. Než přišel dr tak mě sestra vysetrila a zjistila, že tady už sc nepomůže, neboť malý už má část hlavičky venku, a tak se narodil nás Štěpánek v 17. 25. V 17. 31 mě sestra pozadals. Abych zatlacila a ona dostala ven placentu. Placente se nechtělo a tak ji dr vyrvala. Po tom co následovalo jsem měla pocit, že i můj manžel zkolabuje. Krev doslovala vystrikla na dr, která byla od té chvíle celá červená, a začali mi do žíly cpát další léky na krvácení. V 17.46 krvácení zastaveno. Teď jsem měla dvě hodiny ležet, a pak že mi dovolí sprchu, dají najíst a můžeme na JIP za naším malým nefonoseneckem. V 8 jsem došla do sprchy kde mi pomáhal manžel, dali jsme si spolu jeden chleba s máslem a šli na neonatologii. Při odchodu mi dr říká, že si mám sbalit věci ať pak můžeme jet rovnou domů. V tu chvíli se z mého manžela stala hyena. To bylo slov a výrazu, že v tomhle stavu si mě domů nevezme, co to je za nemocnici kde mě po tomhle pustí hned domů. Takže mě nakonec ubytuji na noc na gyndr, protože na šestinedělí nepatřím. Jelikož moje miminko je v inkubátoru.... V neděli ráno v 9 i přes stoupající JT, mě dr poslala domu se zprávou, že porod proběhl bez komplikací..... Prosím, tohle je moje noční můra a pocity, jaké jsem si odnesla z posledního porodu. Určitě zvažuji návštěvu psychologa, protože se přiznávám X že z tohodle přístupu je nám s manželem zle ještě dneska.... 😓