Posledních pár dnů je Milda vážně na zabití. Odporuje úplně ve všem, nechce jíst a ať mu řeknu cokoliv, tak má ze mne jen srandu. Třeba dnes jsme měli na oběd hovězí maso s hráškem, kukuřicí a mrkví a rýži. Milda prvně nechtěl jíst, pak z jídla vybral všechnu mrkev a že chce ještě, tak jsme mu šla vybrat z omáčky všechnu mrkev, co jsem tam našla. V ten okamžim už ji nechtěl a začal vybírat kukuřici. Až ji dojedl všechnu, tak chtěl ještě, tak jsem zase šla vybírat z omáčky kukuřici. Pár jich snědl odsunul talíř a že už nechce, že jde spinkat. U sebe v pokojíčku vysypal drobky ze sezamových sušenek. Další sušenky rozdupal u Lumči v pokoji. Ve vaně schválně počural Lumču a ještě se tomu hrozně smál. Už pár týdnů kluci spali spolu v pokojíčku. Bylo to hlavně na Mildův popud, Lumča mu vždy ve všem ustoupí. Jenže včera se Milda šprajcl, že má jít Lumča pryč, že ho nemá rád.... Lumča kvůli tomu samozřejmě brečel. Tak jsme dnes zase Lumčovi postel přestěhovali zpátky k němu do pokoje. Lumča byl rád, že aspoň bude mít zase klid. Samozřejmě se Milan zase večer rozčiloval, že chce spát s bráchou. A to je pořád dokola. Chce jabko, dám mu ho, v zápětí ho zase nechce a někde ho odloží. Sotva ho poklidím, tak ho zase nutně potřebuje. A na to mi manžel řekne, že ho moc rozmazluji. Ale Lumča se mne zastal, že pokud Mildu někdo rozmazluje, tak je to táta. A já mám taky ten pocit. Milda je jeho miláček a všechno mu projde.